Motýli

Denní motýli biocentra Obora a jeho nejbližšího okolí (k. ú. Smiřice) 2021

V roce 2021 bylo biocentrum Obora pravidelně navštěvováno za účelem získání informací o druhovém spektru denních motýlů a jejich četnosti. Sledované území netvořilo pouze samotné biocentrum, ale rovněž jeho bezprostřední okolí, především navazující prostor kolem sousedního Smržovského potoka. Navštěvovaná lokalita se vyznačuje navzdory relativně malé rozloze různorodým prostředím. Kromě centrální vodní plochy se zde nacházejí písčiny s nízkým podílem vegetačního pokryvu, mezofilní trávníky, ruderální porosty, husté křoviny a náletové dřeviny i drobné lesíky. Vedle cíleného managementu má na podobu některých částí vliv rovněž využívání lokality k rekreačním účelům. Zmíněná různorodost území podmiňuje na obecné úrovni výskyt druhů, jež preferují odlišné biotopy.

Mapování denních motýlů v biocentru byla dosud věnována pouze malá pozornost. Vzhledem k tomu, že starší zprávy o jejich výskytu jsou k dispozici jen v minimální míře, nelze v roce 2021 zjištěné údaje prakticky konfrontovat s dalšími materiály a případně postihnout nějaké dosavadní změny v druhovém spektru. V „Soupisu živočichů zaznamenaných na lokalitě Biocentra Obora 1998–2002“, jenž vznikl na základě pozorování členů přírodovědného kroužku ANAX při základní škole ve Smiřicích, je výslovně uvedeno, že motýli nebyli sledováni a zmíněn je pouze ojedinělý výskyt otakárka fenyklového (Papilio machaon). Stejný druh uvádí zpráva o biologickém průzkumu lokality, který v roce 2017 realizovala Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, regionální pracoviště Východní Čechy. V ní byla zmíněna ještě přítomnost ohniváčka černočárného (Lycaena dispar).

V průběhu roku 2021 bylo při uskutečněných návštěvách na sledovaném území zaznamenáno min. 27 druhů (viz přehledová tabulka níže). Celkový počet doložených druhů tak není příliš vysoký. Některé víceméně běžné denní motýly české krajiny, jejichž výskyt byl předpokládán, se nepodařilo vůbec doložit. K tomu je ale třeba dodat, že podprůměrné výsledky souhrnného počtu druhů byly v této sezoně dosaženy na řadě lokalit, které autoři sledují. Zde je podstatné, že jsou vesměs navštěvovány více let, takže lze meziroční změny postihnout. V případě Obory s okolím vzhledem k teprve letošnímu zahájení sledování prostoru meziroční výkyvy odhalit nemůžeme, ale zjištění z jiných lokalit nám mohou poskytnout alespoň určité srovnání. Za letošními, obvykle slabými, souhrnnými výsledky můžeme mj. vidět nepříznivé povětrnostní podmínky během jara, i když jejich dopad na jednotlivé druhy byl zjevně velmi odlišný. V každém případě je nutné výslovně uvést, že výsledky z jediné sezony nelze přeceňovat a je třeba dlouhodobějšího systematického sledování, aby získaly na relevantnosti.

S řečeným souvisí fakt, že výčet v tabulce zachycených druhů samozřejmě nelze chápat jako zcela vyčerpávající a na lokalitě se během roku mohli vyskytnout i další motýli. Mimo dobu realizovaných návštěv lze předpokládat přítomnost mobilních druhů při jejich pohybu krajinou. Někteří převážně skrytě žijící motýli nebo ti s nízkým výskytem na hranici pozorovatelnosti mohli být přehlédnuti.

Pokud se nyní zaměříme již na jednotlivé čeledi, tak velmi slabě byli na lokalitě zaznamenáni soumračníkovití (Hesperiidae). Právě v jejich případě platí, že se některé druhy, které by tu bylo možné předpokládat, nepodařilo doložit. Navíc s. čárečkovaný (Thymelicus lineola) byl zaznamenán pouze při jediné návštěvě, a to ojedinělým exemplářem. Jen s. rezavý (Ochlodes sylvanus) tak byl pozorován opakovaně a zároveň ne ve vyloženě minimální míře.

Jestliže soumračníci byli na předmětném území sledováni alespoň v omezeném měřítku, tak zástupce otakárkovitých (Papilionidae) nebyl pozorován žádný. Při provedených návštěvách tak nebyl potvrzen výskyt o. fenyklového, jak jej uvádí výše citované zprávy z let 1998–2002 a 2017. Pro tento druh vzhledem k jeho značné mobilitě platí, že se zde přesto může opakovaně objevovat. Zároveň lze podle jiných navštěvovaných lokalit dodat, že se letos otakárci v regionu vyskytovali v menší míře než v minulých letech.

Z čeledi běláskovitých (Pieridae) bylo zaznamenáno patrně osm druhů, přičemž ve dvou případech se jedná o prostým pozorováním v terénu nerozlišitelné dvojice: bělásek hrachorový / luční (Leptidea sinapis / juvernica) a žluťásek čičorečkový / jižní (Colias hyale / alfacariensis). Velmi pravděpodobně šlo o b. lučního a ž. čičorečkového, kteří patří k běžně se vyskytujícím českým motýlům. Oba byli na lokalitě pozorováni jen sporadicky, což platí i pro b. řeřichového (Anthocharis cardamines), b. rezedkového (Pontia edusa) a ž. řešetlákového (Gonepteryx rhamni). K b. rezedkovému je vhodné doplnit, že se jedná o typického migranta, který se objevuje především v návaznosti na velikosti migrační vlny. Jeho pozorování na konkrétním místě v regionu tak mají do značné míry charakter náhody. Podstatně více byli pozorováni běžní b. řepoví (Pieris rapae) a b. řepkoví (Pieris napi). Letos se v celém regionu oproti předchozímu roku objevoval častěji b. zelný (Pieris brassicae) a to se odrazilo i na míře jeho sledování v biocentru Obora.

Nejvíce doložených druhů (14) reprezentují zástupci čeledi babočkovitých (Nymphalidae), v jejichž případě šlo o jednoho batolce, šest baboček, dva perleťovce a pět okáčů. Batolce zastupuje b. červený (Apatura ilia). V rámci České republiky se jedná o legislativně chráněného motýla, i když vzhledem k plošnějšímu rozšíření není ohrožen. Sledovaná lokalita představuje z hlediska jeho potřeb prakticky ideální prostředí, neboť druh vyhledává listnaté porosty při vodních tocích a plochách se zastoupením topolů, především topolem osikou (Populus tremula), případně vrb, na nichž se vyvíjejí housenky.

Mezi babočky náleží nejvíce pozorovaný druh, kterým byla b. paví oko (Aglais io). Kromě samotných dospělců byly na kopřivách, které jsou živnou rostlinou larev, ve velkém množství pozorovány housenky. Vyššímu výskytu druhu zde odpovídala pozorování na některých jiných lokalitách, kde se b. paví oko vyskytovala zřetelně více než např. v loňském roce. I když ostatní babočky se objevovaly již méně, tak s výjimkou b. bodlákové (Vanessa cardui) všechny ostatní v tabulce uvedené druhy náležely k opakovaně sledovaným a vesměs hojnějším druhům. Také jejich housenky se vyvíjejí na kopřivách. Na předmětné lokalitě nacházejí dostatek kopřivových porostů na různých místech, což jejich výskyt podporuje. Dospělci kromě květů vyhledávají zralé plody na stromech nebo sají na zemi šťávy ze spadlých plodů. I tohoto zdroje potravy tu nacházejí dostatek a biocentrum Obora tak pro ně představuje celkově vhodné území. Pokud se ještě vrátíme k zmíněné b. bodlákové, tak ta reprezentuje dalšího klasického migranta, který na našem území nežije trvale. Jeho četnost se může meziročně velmi měnit v návaznosti na množství přilétnuvších jedinců.

Pokud babočky byly na sledované lokalitě hojně zastoupeny, tak pro perleťovce to neplatí. Stejně jako u soumračníků se nepodařilo zaznamenat některé možné druhy a oba dva zachycené byly doloženy pouze sporadicky. V případě p. stříbropáska (Argynnis paphia) se letos ale na některých navštěvovaných lokalitách oproti předchozím letům objevoval méně, takže i na Oboře nelze vyloučit možný obdobný výkyv. To však musí potvrdit (či vyvrátit) teprve budoucí pozorování.

Mezi okáči zjistíme některé běžné druhy české krajiny a v případě řady lokalit náleží na nich k nejhojnějším. Jejich doložený nízký výskyt na cílovém území však uvedené běžnosti zdaleka neodpovídal. V letošním roce se z celého regionu do značné míry vytratil o. poháňkový (Coenonympha pamphilus). Podle dlouhodoběji sledovaných lokalit měl pokles jeho četnosti až dramatický charakter. Za jeho vymizením se skrývají nejspíše výše zmíněné špatné povětrnostní podmínky v průběhu jara. Při vědomí této situace není malá četnost pozorování druhu na Oboře a v jejím okolí žádným překvapením.

U dalších dvou v zásadě lučních okáčů – o. bojínkového (Melanargia galathea) a o. lučního (Maniola jurtina) – už však velmi nízké počty překvapivě působí. Tito motýli byli na dalších lokalitách sledováni zřetelně více než o. poháňkoví. Důvody, proč se zde vyskytovali pouze minimálně, nejsou v tuto chvíli příliš jasné. Těžko říci, zda jde o náhodný výkyv, nebo dlouhodobější stav. Odpověď může přinést jenom další mapování lokality. K tomu je třeba doplnit, že dále vůbec nebyl zaznamenán o. prosíčkový (Aphantopus hyperantus), opět běžně rozšířený denní motýl. Ani u něho nelze absenci dát do souvislosti např. s vlivem počasí, neboť na řadě jiných míst se v odpovídajícím množství vyskytoval.

V nízkém počtu se tu objevovali také zbývající dva okáči, ale u nich již jde vzhledem k charakteru lokality o očekávatelný stav. V případě o. pýrového (Pararge aegeria) se jedná o motýla žijícího v lesních porostech a jeho výskyt na Oboře je tak na rozdíl od výše uvedených lučních druhů vázán hlavně na zdejší drobné lesíky.

Čeleď modráskovitých (Lycaenidae) zastupuje pouze trojice motýlů, jeden ohniváček a dva modrásci. Také v jejím případě lze konstatovat, že některé potencionálně očekávatelné druhy nebyly při realizovaných návštěvách doloženy. Zaznamenaného ohniváčka reprezentuje o. černočárný (Lycaena dispar), jehož výskyt uvádí rovněž biologický průzkum z roku 2017. Vedle batolce červeného se jedná o druhého legislativně chráněného denního motýla, jenž je navíc zařazen do programu Natura 2000. V rámci České republiky však nejde vzhledem k míře rozšíření o druh ohrožený. Ani ve východních Čechách nepatří mezi vzácné motýly. Na předmětné lokalitě byla zaznamenána pouze jediná samička. Na rozdíl od samečků jsou samičky tohoto ohniváčka značně mobilní a vyskytnout se tak mohou na nejrůznějších místech.

Zřetelně hojněji byl pozorován modrásek jehlicový (Polyommatus icarus), jenž obecně platí za nejběžnějšího modráska české krajiny. Druh vyhledává různé otevřené biotopy s přítomností bobovitých rostlin (Fabaceae), díky čemuž by mu měla Obora s okolím vyhovovat. Již méně byl sledován m. krušinový (Celastrina argiolus), ale to není překvapením. Druh má jiné nároky na stanoviště a preferuje místa s křovinatými porosty či lesnaté biotopy. I pro tohoto motýla by lokalita měla představovat vhodné prostředí.

Pokud shrneme zjištěné údaje, tak v biocentru Obora a v jeho nejbližším okolí byly v roce 2021 doloženy vesměs běžné druhy české krajiny. Někteří běžnější motýli byli sledováni v nápadně nízkém počtu a bez pokračování mapování nelze důvody tohoto stavu jednoznačně stanovit. Na lokalitě byly zaznamenány dva druhy (batolec červený a ohniváček černočárný), které jsou v České republice legislativně chráněny. Nepatří ovšem mezi motýly figurující na aktuálním červeném seznamu (Beneš & Konvička 2017) a na něm nenajdeme ani žádný jiný spolehlivě určený druh.

Pokud jde o doporučení z hlediska realizovaného managementu, tak prvořadým obecným cílem by mělo být udržení co nejpestřejšího prostředí na lokalitě. Její dnešní různorodost podmiňuje výskyt druhů, které preferují otevřené plochy, křovinaté biotopy i lesní porost. To by mělo být nadále podporováno. Veškeré realizované zásahy by neměly mít plošný charakter, ale vždy by měla být ošetřena pouze vybraná část, aby na ni navázané druhy nalezly někde v sousedství odpovídající náhradní útočiště.

Typickým příkladem je vyhnutí se celoplošné jednorázové seči otevřených květnatých a travních ploch. Ta by měla být rozložena do několika fází. Zároveň by měla jejich část být ze seče v daném roce zcela vynechána. Umístění by se samozřejmě meziročně měnilo, aby nedošlo k nežádoucímu zarůstání. Je potřeba zdůraznit, že květnaté plochy nehrají důležitou roli pouze v době samotného květu jako zdroj nektaru dospělců, neboť na rostlinách se vyvíjejí housenky či dochází k jejich kuklení. Výše bylo poukázáno na nápadně nízký výskyt různých okáčů. Jejich housenky se přitom vyvíjejí na řadě trav, takže částečné ponechání porostu by je mělo podpořit. Přirozeně na řadu návštěvníků může pohled na uschlou vzrostlou vegetaci působit dojmem špatné péče, ale to je věc spíše osvěty. V současnosti si naštěstí stále větší část společnosti začíná uvědomovat, že úhledný „anglický trávník“ je z hlediska hmyzu a další bezobratlé fauny často prakticky mrtvým prostředím.

Stejně nevhodně na příchozí mohou působit např. porosty kopřiv. Jak už ovšem výše bylo uvedeno, tak právě ty jsou předpokladem pro zdejší výskyt několika baboček. I jejich částečné ponechávání tu tak má svůj význam. Přítomnost nevzhledného porostu je „vykoupena“ krásnými motýly. Protože např. housenky babočky paví oko jsou poměrně nápadné, tak při realizovaných ručních sečích můžeme mnohdy bez problémů odhalit jejich přítomnost. Lze tak konkrétní místo cíleně ponechat a sekat vedle. Někde jsou kopřivy v lemech lokality vhodně doplněné např. ostružiníky, které v době květu také lákají motýly.

Ačkoliv plošnější zásahy jsou realizovatelné snáze spíše u bylinných a travních porostů než u keřového a stromového patra, tak zde by teoreticky platilo totéž. Např. případné plošné vyřezání především osik by citelně dopadlo na batolce červeného, který tu za stávající podoby lokality nachází prakticky ideální podmínky.

I když podstatnou část širšího okolí biocentra představuje intenzivně využívaná zemědělská krajina, jež se stále více stává sterilním prostředím, lze předpokládat, že při dlouhodobé vhodné péči o lokalitu dojde k nárůstu počtu některých motýlů i rozšíření nových. Tyto potencionální změny však může odhalit pouze budoucí pravidelné mapování prostoru.

 

BĚLÁSKOVITÍ (PIERIDAE)	BABOČKOVITÍ (NYMPHALIDAE)
Bělásek hrachorový / luční (Leptidea sinapis / juvernica)	Batolec červený (Apatura ilia)
Bělásek zelný (Pieris brassicae)	Babočka paví oko (Aglais io)
Bělásek řepový (Pieris rapae)	Babočka kopřivová (Aglais urticae)
Bělásek řepkový (Pieris napi)	Babočka bílé C (Nymphalis c-album)
Bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines)	Babočka admirál (Vanessa atalanta)
Bělásek rezedkový (Pontia edusa)	Babočka bodláková (Vanessa cardui)
Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni)	Babočka síťkovaná (Araschnia levana)
Žluťásek čičorečkový / jižní (Colias hyale / alfacariensis)	Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia)
	Perleťovec malý (Issoria lathonia)
	Okáč bojínkový (Melanargia galathea)
	Okáč luční (Maniola jurtina)
	Okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus)
	Okáč pýrový (Pararge aegeria)
	Okáč zední (Lasiommata megera)
SOUMRAČNÍKOVITÍ (HESPERIIDAE)	MODRÁSKOVITÍ (LYCAENIDAE)
Soumračník čárečkovaný (Thymelicus lineola)	Ohniváček černočárný (Lycaena dispar)
Soumračník rezavý (Ochlodes sylvanus)	Modrásek krušinový (Celastrina argiolus)
	Modrásek jehlicový (Polyommatus icarus)

Tab. 1. Přehled zaznamenaných druhů denních motýlů v prostoru biocentra Obora a jeho nejbližším okolí v roce 2021.

Vojtěch a Markéta Brádlovi