12. 9. 2018

Poslání spolku

Pozemkové spolky částečně suplují historickou činnost okrašlovacích spolků, které byly aktivní především v první polovině minulého století. Zájem zvelebovat, okrašlovat a ctít kulturní krajinu je na místě i dnes. Pozemkové spolky rozvíjejí spolupráci s jednotlivými vlastníky pozemkových parcel a objektů, kteří jejich aktivity vítají a jsou nakloněni dávat těmto nemovitostem příkladnou péči. Někdy například stačí některou louku pravidelně mozaikově pokosit, zbavit ji nevhodných náletových dřevin, decentně prořezat zeleň, vysadit stromy a keře nebo pověsit nějaký vhodný typ budek. V jiných případech je potřeba využít služeb těžké techniky, například pro vyhloubení malé, pozvolna vysychající tůně. Na každý prd je třeba podpis a lejstro. Proto se snažíme s vlastníky dohodnout všechny detaily údržby a všechny podrobnosti hodit na papír. Pozemkový spolek tak získává k nemovitostem smluvní vztah, tzv. výpůjční smlouvu, pak se může soustředit na vyhledávání finančních zdrojů na jejich péči. A moje milé holčičky a chlapečci, to není jen tak. Psát projekty, řádně účtovat, zabezpečit dostatek nezištných párů rukou a celé to dát do pohybu je někdy bezvadný cirkus. Naštěstí se objevují další vlaštovky, které naši práci fandí a podporují nás. Sice pomálu, ale jistě.

Na přelomu roku 2017/2018 jsme se rozhodovali, o jakou nálož pozemků začneme usilovat a které vlastníky budeme muset otravovat. Naštěstí je tu historicky dlouhodobá spolupráce s městem Smiřice, kterému pomáháme s údržbou biocentra Obora, pak se vyklubaly pozemky okolo Smržovského potoka a některé zaniklé a doposud užívané polní cesty. S tím se objevil i kýžený koncept PS Východní Polabí. Rozhodli jsme se upnout na to, co nás do budoucna bude trápit všechny a taky na to všichni společně budeme doplácet. Tím problémem je velkoplošné a monokulturní obhospodařování zemědělské krajiny, jehož důsledkem je postupné znehodnocování retenční schopnosti půdy. Aha, okrajově vědecky popsané. Zemědělská krajina dostála za posledních sto let velkých změn, především v posledních dekádách. Drobní rolníci a jejich pasoucí se dobytek byl odvelen a krajinu jednotně spojila těžká zemědělská technika v nedozírné lány. Nakonec i velkochovy hospodářských zvířat odporoučel diktát neviditelné ruky trhu. Kde není chov, není i lejna. Kde není v půdě lejna a nahrazuje se umělými hnojivy, ubývá dramaticky drobných organizmů a půda přichází o svou důležitou schopnost úživnosti. Díky těmto faktorům nedokáže zadržet zemědělská půda potřebnou vláhu a při velkém suchu nebo velkých deštích dochází k její nenávratné erozi. Odvátý a splavený úživný půdní povrch svižně odtéká meliorovanými kanály vodotečí rovnou do Hamburku. Následky jsou čím dál více patrné na svážnicích velkoplošných polí. Tohle by žádný hospodář, jehož půda mu přináší nezbytnou obživu, nikdy nedopustil. Při představě, že někomu něco pronajmete a on Vám to s pouhou vidinou zisku zlikviduje, zůstává rozum stát. A co na to stát? Daří se mu o tom vydávat pestře barevné brožury a asi se zas čeká na nějaký operační evropský fond Dělej z pouště polopouště.

Zásadním lékem, důležitou infuzí,  je obnova fragmentace krajiny. Tímto směrem by měl místní pozemkový spolek vykročit. Chce to ale něco s přidanou hodnotou. Krajinu lze fragmentovat různými způsoby. Někde stačí mez nebo záchytný val, to aby nevzala cenná půda roha. Krajinnou zeleň lze vysazovat pouze tam, kde to nebude v přímém konfliktu veřejným zájmem nebo k nechuti velkotonážní a rozměrné zemědělské techniky, potažmo s nechutí okolních vlastníků pozemkových parcel. Než se zrodil nápad Na Plivátkách, padl návrh obnovy lidové tradice Rodových alejí. Na Plivátka by se nám těch stromů tolik nevešlo, tak to vyhrál strejda Gúúgl a ten nám ukázal opravdu prostorné zaniklé linie cest, kam by se nám ty rodové aleje vejít mohly. Všechny ty současné a zaorané cesty jsou ve vlastnictví města a nacházejí se okolo areálu biocentra Obora. Tím se nám nabízí ucelená pozemková koncepce  obnovy estetického rázu místní krajiny. Zvolíme-li výsadbu starých vysokokmenných odrůd ovoce, bude to záměr trvale udržitelný i veřejně prospěšný. Chov hospodářských zvířat a vznik obecní pastvy prozatím odkládáme na neurčito. Kdo ví, jestli by právě tento nápad dopadl mezi některými místními na úrodnou půdu. Některé pozemky je důležité sezónně kosit, a taková sezónní zvířata udělají opravdu velký kus práce a ten kdo není vegetarián, čtyřnohými vegetariány rozhodně na talíři nepohrdne. Hlavně úprava majoránka česnek je vynikajícím zpestřením jídelníčku.

V návaznosti bychom rádi prezentovali některé další zajímavosti z naše kruhu. V souvislosti s problematikou destrukce zemědělské krajiny a jejího vztahu s člověkem řešíme razantní úbytek její biodiverzity. Laicky řečeno živočišné a rostlinné pestrobarevnosti. Už i malé dítě často rozumí pojmu potravní řetězec, některé si to pletou s obchodním, tam je žrádlo taky, myšleno pro zvířata.

Ochuzená půda znamená chudé společenství. Narušením potravního řetězce dramaticky ubývá i strávníků ve vyšších partiích potravní pyramidy nebo se naopak preferují takové druhy, které se milují natolik množit, až z toho začne někoho bolet hlava.

Kvantitativní úbytek hmyzu sebou přináší i velký úbytek obratlovců. Nejvíce je to patrné na ptácích zemědělské krajiny. Vliv způsobu obhospodařování zemědělské krajiny není jediným faktorem. Intenzivní automobilová doprava nebo zvýšený predační tlak na zbytkově koncentrované populace přikládá ke všem dalším záludnostem ruku k dílu. Oázou specifických druhů ptáků se stávají lokálně obnovené pastvy dobytka a takových hospodářství, kde se zcela striktně nedbá na katalogové úpravy zahrad a zeleně. Tak Vás s některými z nich v následujících řádcích seznámíme. Jestli jim v následujících letech připijeme na zdraví nebo na rozloučenou, teprve ukáže drahocenný čas.