22. 3. 2018

Ochrana druhů

Program ochrana biodiverzity

Biodiverzitou se rozumí různorodost životního prostředí a jednotlivých živočišných a rostlinných druhů, kteří jej obývají. Ať jsou to pole, lesy, řeky nebo lidská sídliště, každá skupina živočichů a rostlin preferuje ta místa, kde se jim daří rozmnožovat a nalézají zde dostatek potravních zdrojů.

Nejohroženější biologické systémy se paradoxně nalézají v krajinných prvcích, které člověk využívá ku prospěchu svému. Nároky a potřeby lidí se však mění, mění se i přístup k těmto prvkům a dříve pestrá a fragmentovaná krajina ustupuje konzumním výdobytkům současné doby. Zánik pestrobarevnosti a rozmanitosti venkovské krajiny vede k neudržitelnému úbytku jednotlivých skupin organizmů. Intenzivní zemědělská a lesnická činnost ruku v ruce s nezájmem veřejnosti pomalu ale jistě zasekává mohutný klín do harmonického soužití člověka a přírody. Degradace a zánik tradičních kulturních a společenských hodnot uvádí současný stav estetického rázu krajiny v nestydatý kýč.

Jakýkoliv konflikt člověka s posledními kousky ohrožené přírodní rozmanitosti poukazuje na cestu, ze které už další generace nebudou moci vystoupit.

Jestli existuje lék? Vrátit se zpět na stromy žít v nich rozhodně užitek nikomu a ničemu nepřinese.

Lékem je naše ohleduplnost a kritická mysl. Pak už stačí jenom ty ruce s nutnou dávkou vlastního potu,  nezavírat oči a nebát se udělat něco co má smysl pro nás.

Pokusíme-li se alespoň trochu vrátit krajině co ji patří, vytoužené ovoce nám dozajista vrátí.

Nejsme tady sami.


Sledování a hnízdní podpora dudka chocholatého (Upupa epops

Osud dudka je úzce spjat s ochranou tradiční zemědělské krajiny. Jeho životní prostředí tvoří mozaika venkovských sídel, skládajících se  z pastvin, sadů, rozptýlené zeleně, prosvětlených lesních porostů a fragmentované zemědělské půdy. Zásadním faktorem pro výskyt dudka je i přítomnost chovných hospodářských zvířat, které svým trusem a způsobem pastvy poskytují vhodné podmínky pro rozličný hmyz. Přítomnost a vyšší koncentrace různorodého hmyzu poskytuje dudkům dostatek potravy v období hnízdění.

Zánik a absence těchto životních podmínek se zásadně podepsal na drastickém úbytku jeho početnosti v celé České republice. V současnosti se jeho populace odhaduje na pouhých 120-140 hnízdících párů. Našim dudkům snad začíná svitnout trocha naděje, protože se na venkově chov dobytka začíná lokálně obnovovat. Objevují se nová vhodná stanoviště s dostatkem potravy, dudek ale nemá vyhráno. Vlivem nedostatku doupných stromů, kdy staré vysokokmenné sady a rozptýlená letitá zeleň musí ustoupit nové zástavbě, dudci ve své pouti pokračují dál na sever.

Našim úkolem je tyto vhodné lokality vyhledávat a ve spolupráci s vlastníky dotčených pozemkových parcel zde realizovat hnízdní podporu kombinací speciálních zemních budek a dalších vhodných typů budek, které se zavěšují i na budovy a stromy.


Sledování a ochrana krutihlava obecného (Jynx torquilla)

Člověk si může takzvaně ukroutit hlavu a krutihlava se mu stejně jen tak zahlédnout nepodaří. Ani ne proto, že jich v naší přírodě hnízdí už jen okolo 2 až 3 tisíc párů, je to hlavně kvůli jejich nenápadnému zjevu a skrytému způsobu jejich života. Tento tažný druh z řádu šplhavců si jako jediný člen této rodiny nevytesává hnízda do starých a nemocných stromů. Obsazuje dutiny připravené strakapoudy a žlunami, z kterých bez starostí násilně vyprovodí původní osazenstvo a vytvoří si v nich sezónní apartmán.

Úbytkem přirozeného prostředí pestře fragmentované krajiny je jeho budoucnost trvale ohrožena. Tak jako je tomu u ostatních ptačích druhů, musí ustupovat lidské nevědomosti a nepozornosti. V posledních letech proměnného počasí svítá dočasně krutihlavům naděje. Prosychající lesní porosty a krajinná zeleň nabízí těmto ptákům vhodnější životní podmínky a teplé suché počasí svědčí jeho nejdůležitějšímu jídelníčku, jehož tvoří hlavně mravenci a drobný dřevokazný hmyz. Tento stav může být ale přechodný a celoevropská data o jeho populaci hovoří jasně. Za posledních dvacet let jeho populace klesla téměř o polovinu.

Vyvěšováním vhodných budek do různorodých prosluněných porostů jim nabízíme náhradu za nedostatek vhodných přirozených hnízdišť, zásadním faktorem ochrany ale zůstává ochrana a obnova přirozeného rázu tradiční zemědělské krajiny.

Doufejme, že tento ptačí druh nedopadne jako celá řada jiných a my nebudeme muset nad jeho ztrátou kroutit hlavou.


Sledování a ochrana skorce vodního (Cinclus cinclus

Skorec by se dal nazvat vodním kosem. Tento ptačí druh je vázán na prostředí divokých mělkých vodních bystřin. Regulací vodních toků v minulém století ubylo i velké množství jeho přirozených stanovišť. Naštěstí ne zcela všude. V přírodě si skorci svá prostorná kulovitá hnízda staví v různých kořenových převisech meandrů říček nebo ve velkých puklinách letitých stromů, vždy ale v bezprostřední blízkosti vody. Mezi nejvyhledávanější místa pro stavbu hnízda však patří mostní konstrukce. Ale jak to tak bývá, mosty se musí občas opravit a po takové rekonstrukci zbudou skorcům oči pro pláč. Pokouší se pak hnízdit v přírodních podmínkách, kde je mnohem víc ohrožují predátoři.

My skorce známe a víme, co jim vyhovuje. Proto oslovujeme vlastníky mostních konstrukcí a instalujeme zde vhodné hnízdní budky. Skorci v nich hnízdí i dvakrát do roka a nemůžou si tento servis vynachválit. Neobsazené budky rádi využije konipas horský a bílý.


Sledování a praktická ochrana sýčka obecného (Athene noctua)

Sýček, v dobách minulých neprávem označovaný za symbol přicházející smrti, se v současnosti stává smrtelně ohroženým druhem sovy. Jeho dramatický úbytek supluje neohleduplné změny v přístupu hospodaření v kdysi pestré zemědělské krajině. Faktorů, které vedou k jeho úplnému vymizení z naší přírody je hned několik. Chemizace v zemědělství má za následek nedostatečný zdroj jeho sezónní potravy, kterou tvoří z velké části hmyz a zemní červi. Velký predační tlak na oslabující populaci, nedostatek vhodných hnízdních podmínek a zvýšená automobilová doprava zatloukají do pomyslné rakve sýčků poslední hřebíčky. Z dříve nejhojnější sovy zůstalo v našich zemích posledních přibližně 120 hnízdících párů, a pokud se jim intenzivně nebudeme snažit pomoci, nezůstane z nich zde do několika let možná ani pírko.

I tomuto ptačímu druhu lze pomoci ochranou a obnovou tradičního zemědělského rázu krajiny. Svoji potravu vyhledává v prostoru pastvin, luk a staré rozptýlené zeleně. I když je v současnosti jeho výskyt vázán především na lidská sídla a hnízdí v různých dutinách budov, nepohrdne ani vhodnou dutinou staré hlavaté vrby nebo letitého vysokokmenného ovocného stromu.

Sýčkům a mnoha dalším ptákům už tak trochu zvoní hrana, je jen na nás se pokusit tuto nádhernou a užitečnou sovu zachránit a vytvořit ji dobré životní podmínky. Když se o to nepokusíme my, budou sýčci pro další generace absolutně zatraceni v propadlišti dějin.


Sledování a ochrana dravců a sov

Pro některé lidi jsou dravci a sovy symbolem nespoutanosti, dravosti a moudrosti. Přítomnost dravých ptáků a zejména sov doprovází člověka od nepaměti. Jsou obdivuhodní svými dovednostmi, zároveň dokáží nejednomu nimrodovi nadělat spousty vrásek na čele. Existuje stále mnoho lidí, kteří dravcům kladou za vinu způsobené škody na divoké a domácí zvěři. Je-li tomu tak, stávají se draví ptáci terčem ilegálního odstřelu nebo otrav.

Pravda ale tkví právě na bedrech lidské populace. Tak jak tomu v současnosti je i u jiných ptáků zemědělské krajiny, pestrobarevnost jejich životního má v posledních několika desetiletích takzvaně odzvoněno. Dravci a sovy drží stále svou metu na vrcholku potravního řetězce a jejich potenciální potrava nenachází ve volné krajině dostatek vhodných úkrytů a stanovišť k rozmnožování. Ptáci tak přirozeně loví doslova všechno co se hne a přichází tak i na řadu poslední zbytkové populace drobné zvěře jako jsou zajíci, koroptve a celá řada obratlovců, vázaných na biotopy zemědělské krajiny.

Ve vším důsledku hledej za vším člověka. Intenzivní zemědělství a vysoké stavy černé zvěře, ruku v ruce s ignorativním přístupem některých mysliveckých spolků celé věci nasazuje korunku zmaru.

Naší dlouhodobou aktivitou je alespoň částečná pomoc těm druhům dravců a sov, jejichž populace jsou ohroženy nedostatkem hnízdních možností. Vždyť i tato skupina ptáků pomáhá redukovat gradační křivky hlodavců a jsou tak důstojnými pomocníky při biologické ochraně zemědělských a lesních kultur.

Naši pozornost tak věnujeme především hnízdní podpoře poštolky obecné, které nachází svůj náhradní domov k tomu upravených 25 l kanystrech instalovaných například na sloupy vysokého napětí. Ze sov je to puštík obecný, naše dříve nejhojnější sova, hnízdící v upravených 50 l barelech a to především v okolních lesích, soustavách remízků a starých parcích. Pro kalouse ušaté, kteří využívají především opuštěná hnízda krkavcovitých ptáků, instalujeme takzvané hnízdní podložky. Věnujeme se i takovým vzácným druhům, jako je sova pálená, kulíšek nejmenší, sýček obecný.

V případě silně ohrožených druhů provádíme v jarních měsících monitoring tokajících samců. Na základě těchto údajů se snažíme zajistit co nejefektivnější způsob, jak jednotlivá hnízdní teritoria chránit a zabezpečit hnízdícím ptákům úspěšnou obnovu populace.