Pěkné léto Vám všem,
Čas nám letí a v presu naši nejen ochranářské činnosti se sluší napsat několik řádků, možná i odstavců, co že jsme to zase provedli. Zimní čas je pro nás trochu odpočinková sezóna a dáváme si vždycky záležet na tom, abychom si to nadcházející léto pěkně zavařili. Přípravy na snižování hladiny tuku a cholesterolu vrcholí s příchodem jara. Zpočátku se tělo brání, ale uvolňující se adrenalin z nadledvinek dokáže rozhýbat i mrtvého koně. Najít si při tom maratónu chvilku na oněch pár řádků a trochu Vám naši aktivitu prezentovat je milým zpestřením dne a příležitostí se ze všeho vypovídat.
Každý den slunce nesvítí, ale o zábavu máme postaráno
Založením místní organizace Českého svazu ochránců přírody nám přineslo nespočet možností, jak tu naši přírodu a krajinu zvelebit. Organizace má právní status a s pomocí jejich členů může efektivněji spolupracovat s dalšími subjekty jakým je obec, firmy, soukromí vlastnící nemovitostí, školská zařízení a ostatní veřejné spolky. Jak velké sousto dokážeme pozřít, ukáže čas. Ikdyž jsme aktivní již celou řadu let, nebylo nás tolik vidět. Abychom své aktivity přiblížili veřejnosti, nemůžeme sedět s rukama složenýma v klíně.
Nejedny uši zaslechly, nejedny oči si všimly, že jsme se pustili do realizace projektu naučné stezky Na Plivátkách. Pro mnohé z nás je toto místo spojené se vzpomínkou na divoké dětství, první tempa plaveckého stylu čubička, s prvním pokusem inženýringu stavby přehrad a hrází, místem, kde se nám poprvé v životě přisála pijavice ke kotníku. Většina z nás ví, jak Plivátka odcházela společně s našim dětstvím. Starý vysokokmenný sad a louka ustoupili zahrádkářské kolonii, břehy zarostly a místy je někteří ušlechtilí zahrádkáři obohatili nepotřebným odpadem ze svého gruntu, voda vysychá a kopřivy dosahují bambusového vzrůstu. Místo doposud zanikalo a poskytlo útočiště poustevníkovi a jeho kachním přátelům. Ti co pamatují, oplývalo to zde teplomilnou havětí, která v současnosti okupuje komposty v zahrádkách.
Budováním stezky nabídneme příjemnou alternativu k odpočinku a poznání. Nechceme ani nemáme na
její realizaci milióny z dotací, o to jde vše pomaleji, ale místu to navrací ztraceného ducha. Našim cílem je místo do podzimu postupně zpřístupnit a pokud se nám podaří najít podporu u dalších místních podnikatelských subjektů, mohli bychom Stezku slavnostně otevřít ke stoletému jubileu Republiky. Ve spolupráci s místní základní školou a za podpory potenciálních donátorů zde máme plán vysadit vysokokmennou ovocnou alej Republiky. Jednotlivé stromy budou vysázeny v dobrém jménu některé z místních, historicky významných osobností. Možná tak probudíme v některých lidech skrytou vůli patriota nebo národního obrozence. Ruku v ruce s další vlnou našich aktivit je to cesta, která si klade za cíl rozvoj občanské iniciativy na poli obnovy a ochrany životního prostředí a tradic v regionu.
Pod hlavičkou ČSOP Smiřice a založeného pozemkového spolku Východní Polabí
Potenciál volnočasových, především pracovních aktivit je kolem Smiřic nespočet. Pravda je, že pokud chce někdo pro tuhle krajinu udělat něco opravdu přínosného, nesmí se bát nestydatého hmyzu, kopřiv a pocitu, že se mu potí tričko víc než obvykle. Nápadů je víc než párů rukou, tak si toho nemůžeme brát na starosti víc než zvládneme. K tomu, abychom dosáhli nějakého konceptu péče o zajímavé přírodní scenérie jsme pod hlavičkou naší organizace založili takzvaný pozemkový spolek s pracovním názvem Východní Polabí. Pozemkové spolky částečně suplují historickou činnost okrašlovacích spolků, které byly aktivní především v první polovině minulého století. Zájem 
zvelebovat, okrašlovat a ctít kulturní krajinu je na místě i dnes. Pozemkové spolky rozvíjejí spolupráci s jednotlivými vlastníky pozemkových parcel a objektů, kteří jejich aktivity vítají a jsou nakloněni dávat těmto nemovitostem příkladnou péči. Někdy stačí některou louku pravidelně mozaikově pokosit, zbavit ji nevhodných náletových dřevin, decentně prořezat zeleň, vysadit stromy a keře nebo pověsit nějaký vhodný typ budek. Jindy je potřeba využít služeb těžké techniky, například pro vyhloubení malé, pozvolna vysychající tůně. Na každý prd je třeba podpis a lejstro. Proto je na místě s vlastníkem dohodnout všechny detaily údržby a pak sepsat nezbytnou výpůjční smlouvu. Pozemkový spolek tak získává k nemovitostem smluvní vztah, tzv. výpůjční smlouvu, pak se může soustředit na vyhledávání finančních zdrojů na jejich péči. A moje milé holčičky a chlapečci, to není jen tak. Psát projekty, řádně účtovat, zabezpečit dostatek nezištných párů rukou a celé to dát do pohybu je někdy bezvadný cirkus. Naštěstí se objevují další vlaštovky, které naši práci fandí a podporují nás. Sice pomálu, ale jistě.
Na přelomu roku jsme se rozhodovali, o jakou nálož pozemků začneme usilovat a které vlastníky budeme muset
otravovat. Naštěstí je tu historicky dlouhodobá spolupráce s městem Smiřice, kterému pomáháme s údržbou biocentra Obora, pak se vyklubaly pozemky okolo Smržovského potoka a některé zaniklé a doposud užívané polní cesty. S tím se objevil i kýžený koncept PS Východní Polabí. Nechystáme se prozatím expandovat jako Velkojaroměřský pozemkový spolek při ZO ČSOP JARO Jaroměř, nemáme na to kapacity. Rozhodli jsme se upnout na to, co nás do budoucna bude trápit všechny a taky to všichni společně budeme doplácet. Tím problémem je velkoplošné a monokulturní obhospodařování zemědělské krajiny, jehož důsledkem je postupné znehodnocování retenční schopnosti půdy. Aha, okrajově vědecky popsané. Zemědělská krajina dostála za posledních sto let velkých změn, především v posledních dekádách. Drobní rolníci a jejich pasoucí se dobytek byl odvelen a krajinu jednotně spojila těžká zemědělská technika v nedozírné lány. Nakonec i velkochovy hospodářských zvířat odporoučel diktát neviditelné ruky trhu. Kde není chov, není i lejna. Kde není v půdě lejna a nahrazuje se umělými hnojivy, ubývá drasticky malých organizmů a půda přichází o svou důležitou schopnost trvalé udržitelnosti. Díky těmto faktorům nedokáže zadržet zemědělská půda potřebnou vláhu a při velkém suchu nebo velkých deštích dochází k její nenávratné erozi. Odvátý a splavený úživný půdní povrch svižně odtéká meliorovanými kanály vodotečí rovnou do Hamburku. Následky jsou čím dál více patrné na svážnicích velkoplošných polí. Tohle by žádný hospodář, jehož půda mu přináší nezbytnou obživu, nikdy nedopustil. Při představě, že někomu něco pronajmete a on Vám to s pouhou vidinou zisku zlikviduje, zůstává rozum stát. A co na to stát? Daří se mu o tom vydávat pestře barevné brožury a asi se zase čeká na nějaký operační evropský fond Dělej z pouště polopouště.
Zásadním lékem, první infuzí záchrany, je obnova fragmentace krajiny. Tímto směrem by měl místní pozemkový spolek vykročit. Chce to ale něco s přidanou hodnotou. Krajinu lze fragmentovat různými způsoby. Někde stačí mez nebo záchytný val, to aby nevzala cenná půda roha. Krajinnou zeleň lze vysazovat pouze tam, kde to nebude v přímém konfliktu veřejným zájmem nebo k nechuti velkotonážní a rozměrné zemědělské techniky, potažmo s nechutí okolních vlastníků pozemkových parcel. Než se zrodil nápad Na Plivátkách, padl návrh obnovy lidové tradice Rodových alejí. Na Plivátka by se nám těch stromů tolik nevešlo, tak to vyhrál strejda Gúúgl a ten nám
ukázal opravdu prostorné zaniklé linie cest, kam by se nám ty rodové aleje vejít mohly. Všechny ty současné a zaorané cesty jsou ve vlastnictví města a nacházejí se okolo areálu biocentra Obora. Tím se nám nabízí ucelená pozemková koncepce obnovy estetického rázu krajiny. Zvolíme-li výsadbu starých vysokokmenných odrůd ovoce, bude to záměr trvale udržitelný a podle mého názoru i veřejně prospěšný. Chov hospodářských zvířat a vznik obecní pastvy prozatím odkládáme na neurčito. Kdo ví, jestli by právě tento nápad dopadl mezi některými místními na úrodnou půdu. Některé pozemky je důležité sezónně kosit, a taková sezónní zvířata udělají opravdu velký kus práce a ten kdo není vegetarián, čtyřnohými vegetariány rozhodně na talíři nepohrdne. Hlavně úprava majoránka česnek je vynikajícím zpestřením jídelníčku.
Pozemkový spolek není tedy jenom o jídle a práci, jeho aktivity by měly mít trvale udržitelnou náladu. Zajímavým projektem je například Pražská pastvina, kde k sobě kozy, ovce a Pražáci v kopcích hledají cestu. Uvádím pro inspiraci budoucích milovníků netradiční zábavy.
V návaznosti bychom rádi prezentovali některé další zajímavosti z naše kruhu. V souvislosti s problematikou destrukce zemědělské krajiny a jejího vztahu s člověkem řešíme razantní úbytek její biodiverzity. Laicky řečeno živočišné a rostlinné pestrobarevnosti. Už i malé dítě často rozumí pojmu potravní řetězec, některé si to pletou s obchodním, tam je žrádlo taky, myšleno pro zvířata.
Ochuzená půda znamená chudé společenství. Narušením potravního řetězce dramaticky ubývá i strávníků ve vyšších partiích potravní pyramidy nebo se naopak preferují takové druhy, které se milují natolik množit, až z toho začne někoho bolet hlava.
Kvantitativní úbytek hmyzu sebou přináší i velký úbytek obratlovců. Nejvíce je to patrné na ptácích zemědělské krajiny. Vliv způsobu obhospodařování zemědělské krajiny není jediným faktorem. Intenzivní automobilová doprava nebo zvýšený predační tlak na zbytkově koncentrované populace přikládá ke všem dalším záludnostem ruku k dílu. Oázou specifických druhů ptáků se stávají lokálně obnovené pastvy dobytka a takových hospodářství, kde se zcela striktně nedbá na katalogové úpravy zahrad a zeleně. S některými z nich se můžete seznámit zde. Jestli jim v následujících letech připijeme na zdraví nebo na rozloučenou, teprve ukáže drahocenný čas.
